ZAKLÁDÁME SI NA OSOBNÍM PŘÍSTUPU KE KAŽDÉMU Z VÁS. 


 

POTŘEBUJEŠ PORADIT?

 

TEL: 702 064 665

od 10:00 do 19:00

 

EMAIL: info@triadee.com 

 

 

 

 

IN TIME

NOVINKY

arr3film JUMP!JUMP! Legendy o dlouhých a odvážných přeskocích ve skalách byly důvodem, proč se američtí režiséři... arr3Povl festivaPóvl   30.9.-2.10.2016Pozvánka na lehce undergroundový festival v Kacanovech. Vloni na... arr314.10.2016 Makak boulderový kolotočMakak boulderový kolotoč   Pozvánka na pátek 14.10.2016 na úvodní závod boulderových závodů do... arr3Margalef? – Siurana? – Margalef! aneb: „Lezení hrou“Kamarádi, rád bych se s Vámi podělil o své zážitky a zkušenosti z prosincového výletu do Katalánska... arr3Nové modely bund a nové jarní vesty Nový model, liší se hlavně prošíváním na straně a jiným střihem v oblasti ramen, který zabraňuje... arr3Spuštěni eshopu1.5.2016 Spuštěn web triadee.com po roce testování  ...

Margalef? – Siurana? – Margalef! aneb: „Lezení hrou“
Kamarádi, rád bych se s Vámi podělil o své zážitky a zkušenosti z prosincového výletu do Katalánska (neplést se Španělskem – dle místních úplně jiná země). S mým vánočním spolulezcem, legendárním Zéďou (vlastník nejtěžšího českého sóla), jsme se domluvili na návštěvě Siurany... a stejně jako loni jsme se najednou objevili v Margalef. Proč nás opět přivábila tato oblast, jíž nejlépe vystihuje video s Iker Poem(www.youtube.com/watch?v=5lr_5m443WI) zakapávajícím si díry v prstech vteřiňákem? Snad proto, že Martin se rozhodl z tréninkových důvodů lézt to, co mu nejde, a já souhlasil, protože...odložme falešnou skromnost...mi to jde.
Prosincový Margalef nabízí v podstatě dva lezecké sektory: Espadelles a Ermitu. Tak to alespoň vidí místní a převážná většina lezců, kteří se přijeli na jih ohřát. My, tedy hlavně Martin, jsme ale hledali podmínku... Pro ty z Vás, co nikdy v podmínce nelezli...to znamená, že zatímco ostatní chytají bronz, vy mrznete a namlouváte si, že vylezete víc. Celkový úhrn slunečních paprsků v sektoru Finestra, je přibližně jedna hodina slunce denně dopadající na 250m2 skály. Naštěstí se v tomto proužku světla nacházejí tři krásná 7áčka, na kterých se dá příjemně rozlézt. Dále nalevo, již ve stínu, najdete převis s práskama až za 9a – s úctou jsme obešli – a pak Vás již přivítají příjemné, spíše kolmé stěnky s převahou cest od 7b do 8a. Vřele doporučuju „dámskou“(neznamená lehkou) cestu La sobra del viento – krásné technické lezení s dynamičtějším krokem v závěru do prstové dírky.
Finestrou sousedí sektor Tenebres. Jak už název napovídá, jedná se o temný kout-jeskyň, kde musí být v létě opravdu příjemný chládek. Stropem jeskyně vedou cesty pro nás nedosažitelných obtížností, ale po jeho levé straně se nachází několik krásných linek, které na chvíli utišily Martinův stesk po vytrvalostních cestách Kalymnosu.
Opustit tyto stinné, leč pěkné sektory, nás donutilo překvapení letošního zájezdu – mlha. Každé ráno mrška začala stoupat z kotlin do údolíček a donutila nás stáhnout se na Espadelles, pro svou snadnou přístupnost snad nejnavštěvovanější oblast v Margalef. Jde o alespoň kilák dlouhou stěnu, kde se dají najít cesty nejrůznějších obtížností od 6a do 9a, přičemž většina cest je kolem stupně 7c až 8a+. Typická místní linka začíná převisem, který je třeba přeshybovat...nebo můžete využít místními lezci postavené pyramidy, které si smělostí nezadají s těmi egyptskými. Pokud chcete vypadat jako zdejší, nezapomeňte si rybářské náčiní na cvakání druhého nýtu ze země (ti ještě zkušenější si prut berou s sebou do cesty). Spodní pasáž cesty bývá bouldering po řezavých dírkách..., pokud jej zvládnete, čeká Vás už „jen“ vytrvalostní neméně bolavý dolez, samozřejmě s „pojišťovákem“ na konci, protože takhle pěknou linku si přeci rádi dáte ještě jednou. Z daného popisu se výrazně odchyluje cesta Rodillar(8a), táhnoucí se napříč velkým převisem, zprvu po chytech, krátce po krápnících a nakonec tradičně bolavými dírkami. Cesta je tak pěkná, že Martin se právě teď a kvůli ní již zase chystá na místo činu. Pokud by někdo jako já měl raději místní klasiky, vřele doporučuji El ladrón de orquídeas (8a) a pokud máte rádi společnost tak určitě Transilvania(8a). Navěsíte-li presky do této cesty, můžete si být jisti, že jí nepolezete sami.
Po 14 dnech došel Martinovi Hemagel a nezbyla nám jiná možnost než opustit království dírek a přesunout se na druhou stranu hory Montsant do Siurany. Kdyby někdo neznal náhodou tuto oblast světového významu, stačí si představit Labák..., ale na vápně. Leze se po lištách, malých lištách a ještě menších. Natěšení jsme se vrhli do profláknutých sektorů El Pati a Siuranella na nejlehčí 8a v oblasti s příznačným názvem Marihuana. Jak říká Beny: "lezeme cesty podle názvu". Už druhej den se mi podařilo odpálit prst...hlavní zábavou se mi tak stalo jištění a sledování posunu mlhy. Celý den probíhal příliv a odliv, ale přeci jenom převažovala mlha. Je poněkud deprimující, když vidíte azurové nebe, ale okolo vás je asi 80%vlhkost a peří přestává stačit, o kluzkých lištách nemluvě. Martin konečně našel svoji podmínku a za nejhustší mlhy se prošel Marihuanou a ještě za tepla se pustil do vedlejší Pren noty. I jemu však nakonec uniklo: "Zlatej Margáč"!
Jistou vzpruhou byla silvestrovská párty. Siurana se na pár dní proměnila ve Woodstock. Zatímco kemp byl poloprázdný, kolem silnice nebylo kde zaparkovat a rangeři nestíhali distribuovat papírky upozorňující na zákaz kempování a rozdělávání ohně. Mimochodem takový oheň jako na silvestra neviděla Siurana od posledního požáru. Snad 50 Čechoslováků se sešlo kolem fatry...zábava se rozproudila a Nový rok byl přivítán tancem polonahých postav kolem ohně, zatímco o dva metry dál se dělala námraza.
Aby bylo učiněno tradici zadost, rozhodli jsme se lézt i na Nový rok. Martin jako vždy vzal tento nápad zodpovědně a vytáhl mě už v 8 hodin ze spacáku, aby nám ty skály neutekly. Vysvětlovat mu, že Nový rok bude i v poledne a není tedy kam spěchat, nemělo smysl. Nezbývalo než čekat, kdy ho ta mlha konečně udolá...podařilo se, když vypadl v závěru Pren noty. Hned následujícího rána jsme sbalili cajky, přibrzdili u El Pati, z plných plic zařvali: "zkurvená mlha" a jeli jsme do Margalef.
Prodavačka v místním krámku, evidentně potěšená, že nás zase vidí, se pokoušela navázat rozhovor: "Que frío, que frío" a natahovala ruku, abych si šáhnul, jaká je jí zima. Pak Plato combinado, posezení u kamen v Café Vernet a svět byl hned nádhernej...a k tomu navíc ráno, světě div se, modrá obloha. Natěšenej jsem pospíchal do skal...moje presky v Transilvánii už na mě čekaly...a s nimi německá juniorská reprezentace. Tak jsem se pokorně odebral stranou a vybral si nádhernou linku Les Artisans(7c), kterou vřele doporučuji. I Martin se nechal zlákat...škub, kůže pryč a bylo rozhodnuto... Katalánsko je konečně zalité sluncem, na Espadelles se leze bez trika, a nám nezbývá nic jiného než jet domů. Cesta zpět do ČR autem bez ostřikovačů a se zaseklým klíčem v zapalování, tedy se startováním pomocí kabelů, byla také svého druhu zážitkem, ale to už je jiný příběh.
Pokud jste dočetli až sem, zasloužíte si na závěr radu a poučení. Jedete-li v zimě na měsíc na sportovky pod stan, kupte si kempovou židličku a aspoň 10cm tlustou nafukovačku. Myslel jsem si, že je to jen pro starý, ale hodí se i ve 30ti. A vůbec, jeďte radši dvakrát na 14 dní. Jo a mohla by se Vám hodit i péřovka Triadee...